Co je to láska a jak ji rozpoznat?
Nemáte-li jasno ve vztahu ke svému protějšku, zamyslete se nad tím, co to vlastně láska je.
„Co je to? To, mít rád. My jsme to nebrali.“ „No, to je pak těžký. Podívej se, vidíš tenhle hrníček a tenhle talířek? Bez toho talířku by byl ten hrneček opuštěný. Proto se o něj bojí. A kdyby s tím talířkem někdo něco provedl, tak to tomu hrnečku nemůže být jedno, protože mají být pohromadě. Už to chápeš?“ (Saxana)
Zamilovanost versus láska
Zamilovanost není láska!
Zamilovanost je chemický proces, vzpoura hormonů a dočasné pomatení smyslů. Tento stav bývá velmi intenzivní, ale obvykle netrvá dlouho. Vědci uvádějí, že zamilovanost může vydržet maximálně dvě léta. Ve stavu zamilovanosti se člověk často chová jako blázen. Láska se pro něj stává drogou, s typickými příznaky jako u narkomana, který právě dostal svoji dávku. Abstinenční příznaky mohou být také velmi intenzivní.
Pocit zamilovanosti řídí jak pohlavní hormony, tak také endorfiny, noradrenalin, dopamin, fenyletylamin a oxytocin.
Mít rád nebo milovat?
Láska je na rozdíl od zamilovanosti trvalý stav, který neposkytuje pocit vzrušení, ale naopak bezpečí. Lidé často lásku považují za něco jiného, než láska skutečně je. Říká se, že láska má mnoho podob, ale že opravdová láska je jen jedna. Pravdou je, že mezi slovy mít rád a milovat by se neměly dělat rozdíly. Opravdová láska je bezpodmínečná, oproštěná od všech iluzí, tužeb i sobeckých potřeb. Láska nemá nic společného se závislostí a potřebou přivlastňovat si druhého člověka.
„…Za prvé se musíte naučit milovat sami sebe, protože jen pokud milujete sami sebe, můžete milovat někoho jiného. Musíte milovat sami sebe tak moc, že láska začne přetékat. Možná právě tam teď jste; potřebujete druhého… Milovat sebe je snadné. Milovat druhého je obtížná práce. Protože druhý tu není od toho, aby k vám pasoval, aby naplňoval vaše očekávání; druhý může začít s mocenskými hrami, hrami ega, všemi možnými triky. A vy budete potřebovat tak mnoho lásky, abyste druhým nezačali být ovládáni, abyste jím nebyli zničeni; jinak druhý vždy lásku zničí.“ (Osho)
Umění nechat odejít
Nedávno za mnou přišla kamarádka s tím, že si není jistá láskou ke svému muži. Její terapeutka jí položila jednoduchou otázku: „Zkuste si představit, že vás manžel čeká dítě s jinou ženou, miluje ji a chce od vás odejít. Co cítíte?“ Náhle si už jista byla a přiznala mi, že to, co cítila, bylo velmi nepříjemné. Nedokázala ho nechat odejít. Znamená to, že ho tolik miluje, že je představa jeho ztráty pro ni naprosto nepřijatelná? Je tohle láska?
Dokázali bychom nechat partnera s láskou odejít, protože ho milujeme natolik, že jen jeho štěstí může být i naším štěstím?
„…Láska by měla dávat svobodu. Láska je svoboda. Láska bude milého činit stále svobodnějším, bude dávat křídla a otevírat nekonečné nebe. Nemůže se z ní stát vězení ani ohrada…“ (Osho)
